Za cenné zkušenosti ze stáže na prestižní univerzitě v USA jsem vděčná

Doktorandka Veronika Šedajová se nedávno vrátila z pětiměsíční výzkumné stáže ve skupině předního světového odborníka v oblasti materiálové chemie Yuryho Gogotsiho na Drexel University ve Filadelfii. Tamní laboratoř se zaměřuje mimo jiné na studium MXenů, 2D materiálů s širokým uplatněním od senzoriky, technologií ukládání energie, čištění vod až po optoelektroniku či medicínu. Jak pobyt v nelehké covidové době zvládla? Podařilo se jí připravit vlastní MXene? O odpovědi na některé otázky se rádi podělíme.

S jakými očekáváními jsi do USA  jela?

Před stáží jsem s MXeny pracovala jen velmi okrajově. Proto jsme očekávala, že se naučím jejich syntézu, zpracování i manipulaci s nimi a následně se pokusím zvládnout proces přípravy elektrod a nové způsoby testování. V plánu také bylo využít naše uhlíkové materiály z CATRIN pro přípravu kompozitních flexibilních elektrod pro kondenzátory.

Co z toho se podařilo?

Troufám si říct, že jsem většinu cílů splnila a naučila se opravdu hodně. Dokonce víc, než jsem doufala, za což jsem moc ráda.  Zvládla jsem syntézu MXenů, jejich další zpracování, přípravu flexibilních elektrod a následně i kompozitů s našimi grafenovými deriváty z Olomouce. Vyzkoušela jsem si i nové způsoby testování superkondenzátorů. Možnost pracovat v jiné výzkumné skupině a získat zkušenosti z jiného pracoviště mě v každém případě obohatila. Za to musím poděkovat skvělým kolegům v USA, kteří mi věnovali čas. Velmi mi pomohlo také to, že díky přístrojovému vybavení v CATRIN jsem už uměla různé techniky vyhodnocovat a měla jsem zkušenost se samotným měřením.

Bude spolupráce pokračovat? Plánujete například  společnou publikaci?  

Určitě! Nechci to zakřiknout, nicméně snad alespoň dvě publikace ze stáže společně s kolegy z USA chystáme. Zároveň budu stále se skupinou profesora Gogotsiho spolupracovat na dalších projektech, na což se moc těším.

Co pro tebe, kromě odborného růstu, bylo největším přínosem?

Určitě možnost seznámit se s tolika lidmi z různých koutů světa, kteří jsou zároveň skvělí vědci. Cítím, že jsem se posunula nejenom pracovně. Pět měsíců v cizí zemi a během pandemie člověka prostě trochu změní, ať už chce či ne.  Z profesního hlediska považuji za největší přínos poznání toho, jak fungují výzkumné skupiny jinde.

Co z toho bys ráda viděla v Olomouci a čím by se naopak mohli inspirovat kolegové v USA?

Tato otázka je velmi těžká s ohledem na rozdílnou velikost obou pracovišť. Nicméně velmi jsem ocenila tamní komunikaci, úzkou spolupráci a otevřenost. Ověřila jsem si, že Češi opravdu mají specifický způsob přemýšlení. „Zlaté české ručičky“ a schopnost vymyslet řešení, jak věci udělat jednodušší a proveditelnější,  jsem se snažila využít na maximum. Jelikož jsem poznala úplně nový svět, lidi a možnosti, získala nový pohled na vědu a na to, jak celá akademická sféra funguje, jsou mi teď některé věci jasnější. Jsem opravdu moc vděčná, že mě mí vedoucí Michal Otyepka a Aristides Bakandritsos poslali na tak prestižní univerzitu.

Co tě nejvíce překvapilo?

Zodpovědnost, se kterou se přistupovalo k pandemické situaci, a velikost města.

Nebyly tyto dvě okolnosti současně i velkými komplikacemi?

Musím přiznat, že ano. Musela jsem stoprocentně dodržovat protiepidemická opatření a v souvislosti s bezpečnostní situací ve městě se naučit, kam nechodit, které ulice jsou naopak bezpečné. Obezřetnost byla nutná neustále. V tomto jsem si velmi začala vážit Olomouce, jaké je to bezpečné město.

Co tě čeká v nejbližších týdnech, měsících?  

V nejbližších dnech plánujeme dokončit publikaci, na níž jsem začala pracovat ještě před stáží. Následně mi kolegové z USA pošlou moje vzorky, abych mohla pokračovat v optimalizaci přípravy elektrod. Po té, jak jsem již zmínila, plánujeme výsledky publikovat. A jelikož jdu do čtvrtého ročníku, začínám plánovat disertační práci a ukončení studia.

Ptala se Martina Šaradínová

 

27. 6. 2021